Vrcholem sportovní sezony každoročně bývá závod odrážedel, plastových motorek a pro starší děti šlapacích kol na oválu u DDM v Modřanech. Loni tam Vojta na odrážedle dojel třetí a letos jsme si říkali, že se na motorce zúčastní Vítek.

V přípravě na tento prestižní sportovní podnik jsme nic neponechali náhodě, Skořepka nám dokonce v noci dovezla větší motorku, protože ta malá je pro Vítka již opravdu malá. Po příjezdu na místo ovšem Vítek při tréninkovém kroužení po okruhu dvakrát na velké motorce slítnul, takže jsem se vrátil domů pro tu malou, na kterou je zvyklý. Bez problémů kroužil na trati jak Valentino Rossi, dokonce po chvíli vzal na milost i startovní číslo.

No a pak nastala ta chvíle. Závodníci byli seřazeni na startu, předstartovní horečka dosahovala maxima, fotoaparáty cvakaly a tribuny bouřily. Tři, dva, jedna a START! Ovšem právě v ten moment si Vítek řekl, že se nebude honit s davem za nějakou pochybnou slávou, body, cenami a medailemi a ukáže všem přítomným, že jezdí pro radost z pohybu a nikoliv pro slávu. Rozvážným tempem labužníka, který si chce vychutnat každý centimetr tratě, se vydal k cíli. Zatímco ostatní soupeři již dávno byli v cíli, Vítek měl za sebou asi tak dva a půl metru a vůbec nechápal, proč by se měl hrnout někam dopředu, když tady je taky hezky…

Nakonec se nám podařilo ho přesvědčit, aby dosáhl cíle, a mohli jsme jít domů. Inu – není důležité vyhrát, ale zúčastnit se, všechna sláva, polní tráva a když je ryba dobrá, tak je ryba dobrá…