Ve tříčlenné sestavě s Dandym a Justinkou jsme vyrazili letos do novohradek za chlapci na tábor. Vojta s Martinou zůstali doma, páč Vojtovi nebylo furt dost dobře a občas chrchlal a navíc počasí neslibovalo nic pozitivního.
Z Prahy vyrážíme před sedmou a cesta příjemně ubíhá až k Jílovišti, kde nám vítr shazuje ze střechy kola. Naštěstí máme štěstí v neštěstí a kromě poničených kol a nárazníku jednoho auta se nic dramatičtějšího nestalo, ač by za nepříznivější konstelace mohlo. Navazujeme kola znovu a lépe (radostněji moc ne) a následně je necháváme u Šarinů v Černolicích, abychom je nemuseli vozit až do novohradek a zpátky, navíc když nosiče evidentně nejsou nejspolehlivější co se udržení bicyklu na střeše týká.
Odtud již směle míříme na jih. Zásobil jsem se na cestu lahvovou desítkou, takže mi transport příjemně ubíhá. Na tábor doráží v pozdních večerních hodinách, k nocležení je nám vyhrazeno týpko, kam se následně ukládáme. Přijíždí holandský skaut Gerard, který je zde na tradiční návštěvě a právě byl společně s vedoucími odvézt pár starších kluků na neznámé místo do Rakouska, odkud se mají vrátit co nejdříve do tábora. Dávám u ohně krátký drb s pekáči jak jim to na táboře šlape, domluvám zapůjčení dvou táborových kol na sobotní výlet a pak se jdu rovněž zhorizontálnit do spacáku.
V sobotu si dáváme táborovou snídani, v rámci ranního hygienizačního procesu se nořím do vln Pohorského potoka (či jak se tento tok jmenuje) a musím říci, že je pěkně studený. No, ale přežil jsem to 🙂 Skládám vozík a přemlouváme Justinku, aby do něj vlezla, což se neobejde bez slziček, ale nakonec vozík slaví úspěch a je vzat na milost. Vyrážíme na docela pěknou trasu, kterou cestou vymýšlíme, a sice v Leopoldově uhýbáme doprava směr rybník, kde pokračujeme po asfaltce dál do kopce a na horizontu uhýbáme doprava na šotolinovou cestu. ta se ukazuje jako dobrá volba, neboť díky nastoupané výšce vede krásně po vrstevnici. Dovádí nás až ke Kapeluňku, odkud to bereme rovnou do Pohoří.
Tato vesnice, která nepřežila poválečné vysídlení a následnou železnou oponu, zvolna vstává z mrtvých, na místě původních stavení postupně vyrůstají nové domy. A musím říci, že překvapivě vkusné. Odtud nás čekají jenom samá pozitiva a sociální jistotu, neboť zpět do tábora již jedeme převážně z kopce. Ovšem ouha, našemu cyklistování tento víkend fakt není přáno – Dandymu uchází zadní kolo. Jedu tedy do tábora pro auto a po příjezdu konáme piknik u Pohorského rybníka.
Další zastávka je výraznější, neboť se poněkud protáhne až do odpoledních hodin – penzion na Baronově mostě je věru milým společníkem pro každého poutníka, malého či velkého 🙂 Cestou jsme minuli naše bývalé tábořiště nad Baronovým mostem, takže nezbývá než zamáčknout kroupu dojetí. Jojo, byly to časy…
Penzion disponuje pískovištěm, houpačkou, prolézačkou a výčepem, tedy vším, co momentálně naše výprava potřebuje k pocitu naprosté spokojenosti. Juju postupně zkouší všechny atrakce, odvážně vylézá na prolézačku, houpačka je rovněž shledána vyhovující a pískoviště rovněž vyhovuje náročným požadavkům.
Čas příjemně plyne, pivka do nás také, sluníčko svítí, Juju řádí naprosto neúnavně… takže opravdu není kam spěchat. Když už se odpoledne chýlí k závěru, tak se přeci jenom zvedáme a vracíme se do tábora. Navečer má mít v týpku slezinu a program jedna z družit, takže se přesouváme do lékárny, respektive sportovního stanu. A čas ukázal, že to byly kroky správným směrem. Obloha se totiž začíná zatahovat a po chvíli se spouští liják, který vytvoří všude vůkol jedno velké jezero, včetně týpka.
Chvíli řeším, co s načatým večer, ale po chvíli ležení na posteli ve spacáku se to vyřešilo samo 🙂 Když se probudím, je po dešti, ale v táboře to zrovna moc nežije, večerní násed stejně za chvíli skončí, takže se směřuji opět do spacáku. Jdu ještě omrknout potok, který se docela slušně rozvodnil, a pak mě již nic nebrání v dalším spánku.
Ráno se mi daří zaspat budíček a rozcvičku, budí mě až snídaně. A to je dobré 🙂 Po základní hygienizaci a konzumaci potravin se s Dandym a Juju vydáváme na pěší výlet. V lese je nádherně, daří se nám nezabloudit, Dandy s Juju sbírají houby. Uděláme několikakilometrové kolečko a přes Leopoldov se vracíme zpátky do tábora. Dobalujeme si věci, loučíme se a doplněni o Padáka, který potřebuje odvézt do Prahy, se vydáváme na cestu zpět. Cestou leje, nicméně se nám bez úhony daří dosáhnout Černolic a následně i Prahy.